Filipe, jak jsi byl spokojen se svou účastí na trénincích mužského A-týmu?

Je to pro mě skvělá zkušenost, protože jsem měl možnost poprvé trénovat s dospělými hráči, když navíc půlka týmu je nyní v úspěšné české reprezentaci a byla účastníky mistrovství světa. Byly to velice přínosné dny, myslím, že jsem začal hru vnímat trochu jinak.

V čem je podle Tebe největší rozdíl od mládežnické přípravy?

Asi o tom budou mluvit všichni, ale nejmarkantnější rozdíl je v tempu. Všechno se hraje mnohem, mnohem rychleji, hra je pestřejší.

Kromě tréninků v hale jste chodili i do posilovny, kde sám trávíš dost času. Bylo to pro Tebe jiné?

Zase tak velká změna to nebyla. Největší odlišností byla organizace tréninků, zaměřují se na kruhové tréninky. Také byla cvičení a změna jednotlivých stanovišť v rychlejším tempu.

Jak to jsi cvičení zvládal?

Od Robina Švarce, se kterým chodíme do posilovny s akademií, jsem na to byl zvyklý. Fyzicky to však bylo ještě trochu náročnější, právě kvůli tomu rychlejšímu tempu cvičení.

V tréninku jste se častěji bránili s kolegy z akademie, ale vyšel na Tebe i Bohačík nebo Hruban. Jaké je to bránit největší hvězdy reprezentace?

Je to o něčem jiném bránit dospělého chlapa a v týmu sedmnáctileté kluky, kteří nemají tolik zkušeností a ani nemají takou váhu. Na téhle úrovni se hraje mnohem více na sílu a je podstatně těžší protihráče ubránit.

Od koho sis vzal nějaký prvek hry, který bys rád zařadil do svého arsenálu?

Od Bočiho odvahu střílet. On se nebojí zvednout střelu i ve fastbreaku dva na jednoho.

Byl jsi akademií dobře připravený na vstup do takové úrovně tréninků?

Myslím si, že jsem připravený solidně. Jak ale říkám, na tu rychlost a zkušenost protihráčů se pochopitelně připravit nedá.

Systém přípravy v mládežnických týmech je jiný než mezi těmi nejlepšími. Neztratil ses třeba v různých cvičeních, které už mají muži zažité?

Byly tam pochopitelně nové prvky, ale pochopit se to dá docela dobře. Když jsem něco nevěděl, a nebo jsem to plně nechápal, šel jsme na cvičení až jako třetí a snažil jsem se to udělat stejně, jako ti přede mnou.

Nebyl jsi nervózní, abys jim to nezkazil?

První týden to tak trochu bylo, ale jak šel čas, bylo to lepší, už jsem neměl takovou trému. Dobře bylo, že s námi ještě trénovali i další členové akademie Martin Studnický, Fanda Rylich a Rosťa Jirák.

Jako že to zkazí někdo jiný?

Ne! že jsem nepřišel do úplně neznámého prostředí.

Měla společná příprava s reprezentanty pro Tebe i motivační charakter?

Je to velká motivace. Poprvé jsem naživo viděl a hlavně zažil na vlastní kůži, jak dospělý basketbal funguje. Zároveň vím, že mě ještě čeká hodně práce.

Jaké jsou tvé plány před další sezonou?

Na červen se vracím do tréninků s juniory U19. Koncem června začíná kemp reprezentace do 20 let a to bude moje hlavní náplň na prázdniny.