Ačkoli přiletěl s mírným zpožděním při přestupu v Německu, do Sportovního centra dorazil usměvavý mladý muž, který si hned všechny získal svým charizmatem. A přestože jde o jeho první zahraniční angažmá, rozhodně nevystupoval jako vyjukaný nováček. Spíše jako zkušený mazák, který přijel s jasným cílem. Za rok slavit titul.

Poprvé si cestoval do Evropy?

"Ano. Poprvé jsem mimo USA."

Takže je to pro tebe takové dobrodružství? Krok do neznáma?

"Ano. Ale já jsem hlavně nadšený. Nejsem nějak nervózní a nemám strach. Jsem nadšený, že tu mohu hrát basketbal. Let sem byl dlouhý, ale to spíš proto, že jsem se nemohl dočkat, až už tu budu."

Dá se říci, že univerzita tě na profesionální kariéru připravila, protože tam už si byl také bez rodiny?

"Přesně tak. Už na univerzitě jsme byl mimo rodinu. Nemohl jsem jezdit na svátky, slavit narozeniny s kamarády a příbuznými. Tady je to jen o kousek dál. Ale hrozně se těším, až se potkám se spoluhráči a začneme trénovat. Více myslím na to, jak si vybudovat vztah se spoluhráči a s trenérem, než že mi bude chybět domov."

Když si řekl známým, že jdeš hrát za Nymburk, asi moc nevěděli, kde to je, že?

"Je to tak. Hned se vyptávali. Jsem první z mého okolí, kdo šel hrát do Evropy, tak je to velká věc. Musel jsem odpovídat na hodně otázek, ale sám jsem kolikrát neznal odpověď."

A teď už víš o Nymburku více?

"Udělal jsem si průzkum o historii klubu a o předchozí sezoně. Udělal jsem si svůj domácí úkol."

A s jakým cílem si přijel?

"Samozřejmě vyhrávat a získat titul. To je můj hlavní cíl. A také aby ze mě byl lepší hráč a člověk, než který dnes přijel."

Delší povídaní s Deishuanem nabídneme během přípravy.