Zlomený nos je zatím tvé nejhorší zranění?
Zatím ano, protože moc zranění jsem dosud neměl. A snad to i nejhorším zůstane. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit tak rychle.
Pamatuješ si, co se na hřišti stalo?
Jasně, nepamatuji si, že bych soupeře viděl, ale šel jsem po míči a najednou jsem dostal hroznou ránu.
Vypadalo to, že Ulusoy ani nešel po míči.
To neumím říct. Když jsem se na to ale díval na videu, tak měl zavřenou pěst. Je divné chtít hrát míč zavřenou pěstí. Ale nechci ho soudit. Jen on ví, proč do toho šel takto.
Bylo to bolestivé?
V tu chvíli to tak hrozné nebylo, ale druhý den to bolelo hodně. Šel jsem do nemocnice, kde mi to operovali. Museli mi nos zlomit zpět na druhou stranu a narovnat. Naštěstí jsem to prospal v narkóze.
Teď musíš hrát v masce. Je to velký rozdíl, nebo ti to nedělá problém?
První trénink to bylo hodně divné, ale už jsem si na ní zvyknul. Dnem ode dne je to lepší. Je to trochu otravné, ale musím si nos chránit. Vidím přes to dobře.
Už si se někdy s maskou v basketbale potkal?
Osobně jsem nikdy nehrál s někým nebo proti někomu, kdo by měl masku. Jen jsem viděl pár kluků v NBA. Třeba Richard Hamilton z Detroitu nosil masku docela dlouho.
Co tě vlastně přivedlo k basketbalu?
Jako dítě jsem dělal hodně sportů. Basketbal, volejbal, tenis, golf, americký fotbal. Když jsem pak stále rostl a byl vyšší a vyšší, tak jsem začal brát basketbal mnohem vážněji. Zamiloval jsem se do něj. Dodnes si pamatuji, jak jsme s bratrem hrávali doma na dvorku. Ale také mám rád jiné sporty a přes léto s rodinou rád hraju nejen basketbal.
Ty máš velkou rodinu, že?
To ano. Jsem třetí dítě ze sedmi. Pro hodně lidí je to docela neobvyklé a diví se tomu, ale pro mě je naprosto normální mít tolik sourozenců. Mám i hodně bratranců a sestřenic.
Všichni nějak sportují?
Většina z nich. Hodně jich hraje volejbal včetně mých sester. Můj mladší bratr nyní hraje basketbal na střední škole.
Ty si z Denveru v Coloradu. Můžeš o své domovině něco říci?
Je to opravdu pěkné místo. Doporučuji ho navštívit. Je to velké město obklopené horami. V létě je tam opravdu hezké počasí, v zimě pak hodně sněhu. Do hor je to opravdu kousek, takže tam lze dělat hodně venkovních aktivit. Hory jsou skvělé na lyžování, ale i na procházky v létě. Je tam opravdu krásně.
Na univerzitě si pak byl ve Wyomingu. Jak je tam?
Je to tam hodně podobné, jen dvě hodiny cesty severně od Denveru. Je to stát s málo obyvateli. Je to tam hodně zemědělské, hodně venkova, malých městeček. Ani mezi Američany to není moc známá a oblíbená země. Ale je tam krásně.
A jak je tam populární basketbal?
Není tam žádný profesionální sport, takže tam všichni milují americký fotbal a basketbal, který hraje univerzita Wyoming. Fanoušci se do haly pro 12 tisíc lidí sjíždějí z celého státu. Bylo to opravdu něco.
Takže se dá říct, že si tam ty osobně hodně populární?
Ano. Hodně lidí mě tam zná. když jsem se tam v létě vrátil, tak mě poznávali lidé i v malém městečku docela daleko od univerzity. Nepozná mě každý, ale hodně lidí určitě.
Po univerzitě si šel do Dánska, takže už máš zkušenost z Evropy. Jak ti to pomáhá teď v Nymburce?
Hodně. Byl to pro mě dobrý přechod do Evropy. Naučil jsem se toho hodně. Jak hrát svou roli a dobře zapadnout do týmu. Byl to pro mě dobrý rok, vyhráli jsme dánskou ligu a teď doufám, že na to navážu tady a budu moci slavit titul dva roky po sobě. Když bychom vyhráli českou ligu, bylo by to skvělé.
Chodit na univerzitu není jen o basketbale, ale i o studiu. Co ty si vlastně studoval?
Mám bakaláře z obchodního managmentu. Ještě nevím, co bych chtěl dělat po kariéře, ale rád bych si založil nějaký svůj byznys.
Máš nějaké koníčky, co děláš, když nehraješ basketbal?
Přes léto se hodně věnuji jiným sportům. Se sestrami hraju volejbal. Také chodím na golf. Jinak ve volném čase hodně čtu.
Na sociálních sítích máš fotku, jak trénuješ v tělocvičně LA Lakers. Jak si se tam dostal?
Byl jsem v LA trénovat a potřebovali někoho na trénink s klukama, které testovali před draftem, tak mě tam pozvali. Byl jsem tam už rok předtím a to se na nás přišel podívat i Magic Johnson. Byl to velmi příjemný člověk.
Máš sen, kam by si to chtěl v kariéře dotáhnout?
Samozřejmě je mým cílem dostat se do NBA. Momentálně se ale soustředím na to, abych dával maximum pro Nymburk, bavil se basketbalem. A neustále se zlepšoval.
Už od pár lidí jsem slyšel, že jim připomínáš Lauriho Markkanena, co nyní hraje za Chicago. Souhlasíš s tím?
Určitě. Jsme podobné typy. On je také vysoký, přesto hraje hodně na perimetru a střílí trojky. Asi je to dobré srovnání. Vzorem je pro mě ale Larry Bird. To byl můj favorit, když jsem vyrůstal. Koukal jsem na záznamy jeho zápasů a snažil jsem si z jeho hry vybrat věci, které jsem se pak snažil zapracovat do mé hry. Z aktuálních hráčů jsem hodně sledoval Nikolu Mirotiče, co teď hraje za Barcelonu.
Fanoušky si určitě zaujal hned v prvním utkání Ligy mistrů proti Bambergu, kdy si ze začátku zápasu proměnil dlouhou trojku. To z této vzdálenosti střílíš často?
Já si ani neuvědomil, že je to tak daleko. Až když jsem se pak díval na video. Prostě jsem se dostal do pozice, tak jsem vystřelil. Mám docela dobrou střelu, tak občas vystřelím i z větší dálky, kdy to obránce nečeká. Ale rozhodně nejsem jako Steph Curry. Ty jeho střely skoro z poloviny hřiště, to je něco neuvěřitelného. Do toho bych se nepouštěl.
