Tohle je tvůj druhý klub v Evropě, můžeš nám říci trochu o tvé zkušenosti z Řecka?
Začal jsem svou profi kariéru v Řecku v týmu nováčka Karditsas. Hraje tam hodně dobrých hráčů, takže to pro mě byla velmi dobrá zkušenost. Teď už jsem ale připravený bojovat za Nymburk a jsem opravdu nadšený, že tu mohu být.
Co bylo důvodem, že měníš klub?
Týmu se moc nedařilo a docházelo tam ke změnám. Nymburk mi v tu chvíli nabídl velmi dobrou příležitost. Slyšel jsem hodně o klubu a jeho úspěších, tak jsem přišel, abych pomohl v úspěších pokračovat.
Měl jsi předtím nějaké povědomí o českém basketbale a Česku?
Jen trochu. Vždy jsem chtěl navštívit Prahu. Něco jsem o českém basketbalu slyšel, co jsem teď v Evropě. Předtím v Americe jsme řešili hlavně NCAA a NBA. Když mi pak Nymburk zavolal, udělal jsem si takový menší výzkum a klub na mě udělal velký dojem.
Můžeš se trochu představit fanouškům jako hráč?
Hrají na pozici čtyři, ale mohu hrát i trojku. Rád střílím, ale také se snažím odevzdat každou vteřinu to nejlepší ze sebe a to i v obraně, získávat doskoky a zastavovat protivníka pod košem. Také se snažím tvořit pro spoluhráče. Hlavní je, že do toho dávám všechno.
Zajímavostí na tobě je, že střílíš levačkou, ale jinak hraješ jako pravák. Jak to?
Ano. V tom jsem trochu zvláštní, že střílím levačkou, ale vše ostatní ve svém životě dělám pravačkou. Dribluji, přihrávám, zakončuji z pod koše. Ale když mám vystřelit z dálky, tak si vezmu míč do levačky.
Takže si opravdu pravák?
Ano. Na vše ostatní jsem pravák.
A proč střílíš levačkou?
Už odmalička jsem střílel levačkou, rodiče nepřišli na to proč. A už mi to zůstalo.
A vnímáš to jako svou výhodu na zmatení obránce?
Vždy je výhoda, když dokážu zakončovat oběma rukama. Určitě mi to pomáhá v mé kariéře.
Pocházíš z velmi slavné basketbalové rodiny. Minimálně v USA. Jaké to je hrát na univerzitě s tvým jménem, které tak proslavil tvůj otec (druhý nejúspěšnější kouč v historii NCAA)?
Díky otci jsem byl u basketbalu už od mých raných let. Neustále jsem se učil tuhle hru a to mi v mé kariéře pomáhá a jsem za to vděčný. Hodně jsem se toho díky otci naučil.
Poslední rok na univerzitě si přestoupil do Syracuse, kde si se potkal právě s otcem a také s bratrem. Jaké to bylo hrát s nimi?
Bylo to skvělé. Já v Syracuse vyrůstal jako dítě a znal jsem tam všechno, takže být toho součásti v mém posledním roce byl pro mě opravdu speciální moment. Zvláště když to bylo dohromady s bratrem a otcem. Pro mě to tam je jak domov.
Pak si hrál Letní ligu za Detroit. Jak blízko si byl k tomu, abys teď místo Nymburka byl v NBA?
Byla to velmi dobrá zkušenost. Hodně jsem se tam toho naučil. Dostal jsem pak hodně nabídek z G-League, ale s rodiči a agentem jsem se shodli, že nejlepší bude zkusit Evropu. Takže jsem byl v Řecku a teď jsem v Nymburce. A jsem se svým rozhodnutím spokojený. Jsem rád, že tu jsem.
V Evropě se hraje odlišný basketbal než v USA. Souhlasíš?
Ano. je to odlišné. Je to mnohem více o taktice. Jsou tu odlišné typy hráčů. Obrany jsou mnohem propracovanější a hodně se to ucpává pod košem. Ale myslím, že jsem si na to v Řecku rychle zvykl a dál na sobě v tomto směru pracuji.
Před draftem do NBA ses objevil na výběrovém kempu v Portsmouthu, které sledují skauti. Tehdy sis tam zahrál i se svým současným spoluhráčem Natem Watsonem, že?
Ano. Byli jsme tam spolu a trochu se známe. A pak jsem viděl, že je tady v Nymburce. Za to jsem rád, protože vždy je lepší, když už někoho v týmu znáte. Pak se vždy rychleji zapadne. Nate je velmi dobrý hráč, hodně fyzický a je dobře, že je tady.
Věděl si něco o českých spoluhráčích?
Moc ne. Musím je více poznat. Ale věděl jsem, že je tu hodně dobrých hráčů, více je poznám až na hřišti.
