Třiadvacetiletý Zach hraje svou první profesionální sezonu a stále sbírá zkušenosti, což potvrdil i v koncovce zápasu s Gaziantepem. Vedli jsme o tři body, on přebral hvězdu soupeře Drew Crawforda, ale místo toho, aby ho fauloval, tak ho nechal vystřelit za tři body a bylo srovnáno. Vzápětí mohl sám rozhodnout zápas z trestných hodů, ale oba zahodil a muselo se prodlužovat. Hodně si nadával, ale ukázal, že je silnou osobností. V nastavené pětiminutovce dřel a nakonec v poslední vteřině doskočil neúspěšný nájezd Ivana Almeidy a rovnou z výskoku vstřelil rozhodující koš utkání a zařídil tak velmi důležité vítězství.
„Jsem stále plný emocí. Na konci čtvrté čtvrtiny jsem minul dvě šestky na výhru. Předtím jsem ještě nefauloval, když mi to trenér říkal, a soupeř srovnal trojkou. Já si to v tu chvíli neuvědomil, že za vedení o tři je tohle chytrá věc. Pořád jsem si ale říkal, že ještě máme prodloužení a pak jsem se dokázal nějak vykoupit za své chyby,“ řekl sebekriticky Hankins.
Už před zápasem se nám více rozpovídal sám o sobě a nyní je ideální příležitost vám nabídnout rozhovor se Zachem, ve kterém se vám ještě více představí.
Jak si se vůbec k basketbalu dostal?
Na střední škole jsem plaval a hrál basketbal a musel jsem si vybrat, abych mohl dostat stipendium na vysoké škole. Basketbal mě hodně bavil, pořád jsem rostl, zlepšoval se, tak jsem se rozhodl pro basketbal. Zamiloval jsem se do tohoto sportu a tvrdě jsem na sobě pracoval.
Pocházíš z malého města na pobřeží jezera Michigan. Co by si o svém domově řekl?
Charlevoix je opravdu malé město. Tři tisíce lidí, ale během léta to naroste i na 20 tisíc lidí, protože je to oblíbená destinace na dovolenou. Máme tam pláže, jsou tam různé festivaly. Přes léto je tam opravdu krásně, ale přes zimu zas opravdu velká zima.
Jezero Michigan je skoro jako moře, že?
Ano. Je opravdu obrovské. Není vidět na druhou stranu. A je zábavné jezdit po pobřeží a prozkoumávat ho. Je tam krásně čistá voda.
Tvoje rodina je založená sportovně?
Většina rodiny ano. Rodiče a sestra sice nikdy nic na vysoké úrovni nehráli, ale všichni včetně sestřenek a bratranců rádi sportujeme. Hrajeme americký fotbal, basketbal, pak se na sport díváme v televizi a fandíme.
A kdy si zjistil, že se budeš basketbalem živit?
Ve druháku na univerzitě jsem se stal hvězdou týmu a opravdu mi to šlo. Vyhrávali jsme a já si řekl, že mohu hrát basketbal profesionálně, když na sobě budu dál makat.
Takže na Ferris State si byl za hvězdu školy?
Dá se to tak říct. Byl jsem zvolen nejlepším hráčem roku v NCAA 2. Ale to přišlo s tím, že náš tým byl úspěšný. Mě to dostalo na výsluní a dostávalo se mi hodně pozornosti. Roky na Ferris State jsem si hodně užil. Ale nemyslím si, že současní studenti mě tam znají. Přeci jen to nebyla škola, která by byla na sport tak založená jako moje druhá univerzita Xavier. Lidé, co tam tehdy se mnou chodili, mě asi znají, ale kdybych se tam teď vrátil, tak si nemyslím, že by mě mnoho lidí poznalo.
Už si zmínil druhou univerzitu Xavier, se kterou si minulý rok hrál první divizi NCAA. Byl to pro tebe velký krok dopředu, když si tam přestoupil?
Největší rozdíl byl v tom, že proti mě najednou hráli kluci, kteří byli mnohem větší a atletičtější. Atmosféry na zápasech také byly jiné. Hráli jsme i před deseti tisíci fanoušků. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl, že je to pořád ten stejný basketbal, jen na mě kouká víc lidí. Když jsem si na to zvykl, byla to pro mě dávka energie a užíval jsem si to.
Univerzita ale není jen o basketbalu, co si studoval?
Na Ferris State jsem si udělal bakalářský titul z biologie a životního prostředí. Mám hrozně rád zvířata a rostliny. A na Xavieru jsem si dodělal magistra z obchodování a administrativy. Basketbal je skvělý, ale není na celý život, takže musím být připravený i na život po basketbale. A doufám, že s dvěma tituly a z toho jedním z byznysu, se mi pak bude do nesportovního života lépe vstupovat.
Basketbal, biologie, byznys. To k sobě úplně neladí. Máš tedy nějaké konkrétní plány, co chceš dělat po kariéře?
Mám hodně nápadů. Chci dělat to, co mám rád. Takže dělat se zvířaty. Mám třeba hodně rád žraloky, tak uvažuji o tom, že bych bral lidi potápět se se žraloky. Nebo vést třeba safari. Také mám hodně rád koně, tak si třeba pořídím ranch. Uvidíme, až to bude aktuální.
Říkáš, že máš rád žraloky. Slyšel jsem, že dokonce uvažuješ, že by si se jedním nechal dobrovolně kousnout. To je pravda?
Jo. Nějakým malým a přes kroužkový oblek na předloktí. Jen abych měl zuby vidět na ruce. Místo tetování. Bylo by cool chlubit se, že mě kousl žralok. Ale uvidíme.
Když máš rád zvířata, tak máš nějaké doma?
Tady v Nymburce ne, ale doma s rodiči máme koně, psi, kočky, já chovám různé ještěry jako chameleony, gekony, také mám křečky, krysy a jiné hlodavce. Já mám opravdu hrozně rád zvířata.
Zatím si v Čechách dva měsíce. Je to pro tebe velká změna?
To rozhodně. Ale hodně lidí mi pomohlo si zvyknout tím, že ke mně byli otevření, radili mi, brali mě sebou na jídlo a kávu. Samozřejmě není snadné nevidět se s rodinou, ale už si pomalu zvykám. Je to velké dobrodružství. Evropu jsem dosud viděl jen v televizi, ve filmech a seriálech, kde se objevují malé vesničky, katedrály, zámky a je skvělé, že teď mám možnost to všechno vidět naživo jako třeba Pražský hrad.
A co čeština?
Je to hodně zvláštní jazyk, ale snažím se naučit alespoň základy. Umím zatím počítat, zdravit, děkovat a pak pár frází. Jako třeba: ty si velký, ty si hezká (Zach vyslovuje v češtině, pozn. redakce).
Jaký je tvůj dosavadní dojem ze spoluhráčů?
Všichni mají skvělé basketbalové myšlení a vysokou inteligenci. Je to pro mě velká zábava s nimi hrát a trénovat. Navíc si umíme udělat i velkou legraci v šatně. Je to skvělý tým.
Trenér chce letos hrát basketbal ve velké rychlosti, agresivitě, chce, aby do toho hráči dávali hodně energie a bránili po celém hřišti. To je asi styl, který ti sedí, že?
Přesně tak. Podobně jsme hráli i na univerzitě. Hodně presinku a rychlých protiútoků. Jsem zvyklý dávat do hry hodně energie. Užívám si to.
Trénovaní proti naší legendě Petru Bendovi je pro tebe také zajímavé?
To rozhodně. Je až šílené sledovat ho při hře a na tréninku hrát proti němu. Zná spoustu maličkosti a triků. Má hrozně moc zkušeností, ale když proti němu trénuji, tak by mě nenapadlo, že mu je 37 let. Hraje se na něj opravdu těžko a dokáže mi nakopat zadek. Často se ho ptám na rady, protože on mi má hodně co poradit.
Čeká nás hodně zápasů, těšíš se?
Rozhodně se těším, i když to bude nejnáročnější rok, jaký jsem zatím měl. Na univerzitě se tak často nehraje. Je to však můj první rok v roli profesionálního basketbalisty a moc si to užívám. Doufám, že budu schopný týmu pomoci k úspěchům.
Do Nymburka si šel především kvůli Lize mistrů, že?
Samozřejmě to bylo největší lákadlo hrát soutěž vysoké úrovně, kterou sledují skauti z NBA. Chci dokázat, že jsem schopný na takové úrovni hrát, ale především chci svou hrou pomoci týmu. Byl jsem i trochu nervózní z toho, jak náročná Liga mistrů bude, protože s ní ještě nemám zkušenosti. Ale hlavně jsem se hrozně těšil, až si jí zahraji.
Teď začíná nová sezona NBA, jak to vnímá hráč jako ty, který už měl blízko k této vysněné soutěži, když si hrál Letní ligu za Philadelphii?
NBA zůstává mým cílem a chci se do ní dostat. Teď si ale hodlám budovat kariéru zde v Evropě s tím, že doufám, že jednou mě to do NBA dostane. Samozřejmě zápasy sleduji, je tam několik kluků, které znám a proti kterým jsem hrál na univerzitě či v Letní lize a při work outech. Třeba Tyler Herro z Miami. Také jsem hrál proti Carsenovi Edwardsovi a Tacko Fallovi z Bostonu Celtics. Znám se s Norvelem Pellem z Philadelphie Sixers, který teď měl úžasný zápas, kdy za tři minuty nasbíral pět bloků. Je zajímavé sledovat kluky, které osobně znáte. Ale samozřejmě je také zábavné sledovat hráče jako je LeBron James.
Jak těžké je snít o NBA, pak se dostat do jednoho z týmů pro Letní ligu a pak slyšet, že pro tebe nemají místo v hlavním týmu, ať si hledáš angažmá jinde?
Je to samozřejmě náročné. Byla to skvělá příležitost se ukázat, ale pak přišla nabídka jít do Nymburka, což mi umožní hrát také velmi kvalitní soutěž a poznat nový styl basketbalu. Doufám, že ukážu, že jsem dostatečně dobrý, abych příští rok dostal novou možnost v Letní lize a třeba to vyjde.
Dá se říci, co je největší rozdíl mezi americkým a evropským basketbalem?
Prostor pod košem je v Evropě mnohem více zaplněný. V Americe máme hřiště trochu větší, navíc se tři vteřiny v bedně počítají i obraně. K tomu jsou hlavně v NBA úžasní střelci z dálky, takže je třeba je bránit na těsno a tolik se nevypomáhá při obraně pivotů. Tady se v obraně hodně rotuje a bedna je pořád přelidněná. Jakmile dostanu míč zády ke koši, hned jsou kolem mě tři obránci. To je pro mě největší rozdíl.
Máš oblíbený tým v NBA?
Ani ne, protože hráči hodně pendlují. Kdo si oblíbil Toronto kvůli Kawhimu Leonardovi, tak teď už asi Raptors nefandí, protože Kawhi je v LA Clippers. Já mám hlavně oblíbené hráče a LeBron je pro mě jednička. Mám také rád Janise Adetokunba, Anthonyho Davise.
Kdo je podle tebe favorit na titul v NBA?
Tohle bude asi nejvyrovnanější sezona, co si pamatuji. Talentovaní hráči jsou úplně v každém týmu. Těžko se tak hledá favorit, ale já bych si vsadil na Lakers. Mají LeBrona, Davise, ale také hodně širokou lavičku. To mi chybí u Clippers či Houstonu. Warriors zas chybí Klay Thompson. Takže mi z toho vycházejí Lakers.
Z Čechů hraje v NBA jen Tomáš Satoranský. Registroval si ho nějak ještě než si přišel hrát do Česka?
Jasně. Dokonce jsem za něj hrál na konzoli. Ve hře 2KNBA jsem totiž hrával za Washington Wizards, kde dosud působil. Ve skutečnosti to je hráč, který se mi hodně líbí. I když jde z lavičky, týmu hodně pomůže. Teď nedávno jsme viděl jeho pěknou akci z přípravy Chicaga, kdy přihrál mezi nohama protihráče na smeč Zacha LaVinea. To byla paráda.
Ty také předvádíš opravdu parádní akce. A zatím vedeš Kooperativa faktor české ligy, kde se právě hodnotí pohledné akce. Jdeš si pro vítězství?
Rozhodně. Fanoušci se mají na co těšit.
