Rozhovory

ZIMMERMAN: ZVYKÁM SI NA JINÝ STYL

29. 12. 2020

Jaké koníčky má Stephen Zimmerman? Jak to bylo s jeho kariérou v NBA? Jak si zranil ruku? Jaké je to žít v Las Vegas? A zná Járu Cimrmana? To vše prozradil náš pivot s číslem 33 v rozsáhlém rozhovoru.

Jak zatím hodnotíš ty téměř tři měsíce v Nymburce?

Je to zatím zábava. Samozřejmě kvůli té Covid situaci nemáme tolik příležitostí tmelit tým i mimo hřiště, ale po basketbalové stránce jsme si sedli.

Jak náročné je pro cizince být v cizí zemi za té současné Covidové situace?

Je to rozhodně těžké. Být tu bez toho, aniž bych uměl česky a nikoho jsem neznal, to je náročné. Navíc rodina musela zůstat doma. Ale spoluhráči mi tuhle situaci hodně usnadnili.

Nemůžeš si přivést přítelkyni se synem. To tu situaci ještě zhoršuje, že?

Ano. Rád bych si je přivezl, ale nejde to. Nemohl jsme být se synem ani na jeho první narozeniny. Přítelkyně mi posílá videa, jak se učí nové věci a říká nová slova. Je těžké nebýt s nimi, ale jsem tu proto, abych si basketbalem vydělával peníze pro ně. Takže to musíme vydržet.

Takže je vídáš jen přes Facetime?

Ano. A přes videa. Prosil jsme přítelkyni, aby mi každý den poslala video a fotky syna.

Jak starý je syn?

Je mu rok a tři měsíce.

A pozná tě na telefonu?

Ano. Ale je na mě naštvaný, že tam s nimi nejsem. Takže se trochu stydí, když jim volám a schválně kouká jinam. Když si ale získám jeho pozornost, tak chytne telefon a začne mi vyprávět své zážitky.

Takže jen čekáš, až to půjde a přivezeš si je sem do Česka?

Přesně tak. Snažím se o to od okamžiku, kdy jsem v září do týmu přišel. Bohužel to situace neumožňuje. Ale snad to brzy půjde. To by bylo skvělé.

V tomto roce si nejprve hrál v Německu, pak si mířil do Polska, ale ani ne po týdnu si zamířil do Česka. Tři nové země za jediný rok. Máš nějakou radu, jak se rychle zabydlet v nové zemi?

Já už s tím mám zkušenosti z předešlých let. Po univerzitě jsem šel do Orlanda, pak jsem se přesouval přes celé Spojené státy do Kalifornie (LA Lakers), pak zas znovu přes celé státy do New Yorku, pak přes oceán do Německa, až jsme skončil tady. Takže se každý rok přesouvám na zcela odlišné místo a už jsme se v tom naučil chodit. Je to samozřejmě pokaždé těžké, ale všude mohu hrát basketbal. Takže se hlavně soustředím na to, abych zůstal zdravý a mohl se věnovat tomu, co miluju.

Je v Česku nějaký zásadní rozdíl pro tvůj život?

Kromě toho, že jsem tu sám, toho moc není. Už jsem si to zkusil v Německu, kdy přítelkyně se mnou byla jen chvíli. Kvůli těhotenství zůstala doma, kde ji mohla pomáhat rodina. Takže ta samota je asi hlavní rozdíl. Navíc teď v této době, kdy jsem většinou jen doma nebo hraji basketbal. Nemohu tedy moc poznat, co mi Česko všechno nabízí.

A co jídlo?

To je hodně rozdílné od amerického jídla, ale ne moc rozdílné od německého. Pořád je ale hodně odlišné od toho, na co jsem zvyklý jíst.

A máš v Poděbradech či v Nymburce oblíbené místo?

Se spoluhráči chodíme do Café Oliver. Jinak jsme toho nemohli kvůli Covidu moc poznat, protože je hodně míst zavřených.

A co z basketbalového pohledu. Je to tu rozdílné?

Ano, rozhodně. Náš tým hlavně hodně běhá a střílí a pro mě jako pivota je to hodně odlišné od toho, na co jsme zvyklý. Nedostávám se tolik ke své hře zády ke koši. Musel jsem si zvykat na to, že se neustále běhá ze strany na stranu.

Teď už si s týmem sehraný, je to pro tebe snazší hrát za Nymburk?

Určitě. Ze začátku jsem byl tak trochu zamrzlý mezi tím, co chci hrát a co po mě chce tým, abych hrál. Teď už se mohu více soustředit na to, co po mě chce trenér.

Většinu tvého života si žil v Las Vegas. Většina lidí si podle filmů myslí, že Las Vegas jsou jen kasína a párty. Jaké to je vlastně vyrůstat ve Vegas?

Je to rozhodně jiné, než co byste čekali. Je to tam docela normální. Na hlavní bulvár (strip) v podstatě nechodíme. Jen když se chceme dobře najíst a podobně. Je to tam zaplněné turisty. Je tam také velké horko, takže přes den se venku nedá nic moc dělat.

Deishuan Booker, náš hráč z minulé sezony, říkal, že místní obyvatelé se snaží držet dál od kasín. Je to tak?

Ano je. Není to mezi námi nijak populární. Ve Vegas vlastně není nic moc co dělat, pokud vám ještě nebylo 21 let. Takže jsme chodili hlavně do kina, na bowling a hráli basketbal.

Co je povoláním tvých rodičů?

Otec byl 30 let tesařem, moje nevlastní matka dlouho pracovala v bance. Teď je otec řidičem Uberu a matka dělá v kanceláři pro dřevařskou firmu.

Co by si jinak v Las Vegas doporučil k návštěvě?

Já mám rád hlavně basketbal a jídlo. A ve Vegas je opravdu spoustu různého jídla. Spoluhráčům vždy říkám, že pokud někdy pojedete do Vegas, tak vám rád každý den ukáži jiná místa ke snídani, obědu a večeři. I když budeš stále střídat místa, vždy se dobře najíš. Jinak jsem tam moc atrakcí nenavštívil. Ani si nepamatuji, jestli jsem byl někdy ve vyhlídkové věži Stratosphere.

Ve Vegas si šel i na univerzitu UNLV. Jak si prožíval to, že si šel hrát basketbal na univerzitu a už si nemohl být tak často s rodinou?

Byl jsem nadšený. Mám tři starší sestry, mladšího nevlastního bratra a mladší sestru. Takže jsme relativně velká rodina. Ne tak jak u Haydena Daltona, který má ještě větší rodinu. Byli jsme pohromadě celý můj život. A já byl první, kdo dokončil střední školu a šel na univerzitu. To bylo skvělé. Navíc jsem tam už znal spoluhráče. Byla to velká zábava.

Byl si velký talent. Jak to chodí v Americe, když se univerzity předhánějí, aby tě získaly?

Už si nepamatuji, kolik škol se o mě ucházelo. Na závěrečném seznamu jsme měl pět škol, se všemi jsem se seznámil, jak to tam chodí. Nakonec jsem se rozhodl, že zůstat ve Vegas a chodit na UNLV je nejlepší možnost. Kdyby nebyly tyto nabídky, tak bych asi určitě na vysokou školu nešel. Takže to bylo požehnáním.

Jaký obor si studoval?

Ještě jsem obor neměl, protože jsem tam před draftem chodil jen rok a obor jsem neměl vybraný. První ročník si můžeš obor zvolit a měnit. A já se tak daleko nedostal.

Jak říkáš, byl si draftovaný už po prváku, takto brzy jsou draftováni jen velcí talenti. Jak to teď zpětně hodnotíš? Bylo dobře, že si šel na draft tak brzy, byl si na NBA připravený?

To je otázka do debaty. Já v mé situaci ale neměl moc na výběr. První rok na univerzitě začal dobře, ale pak se začalo něco dít, trenéra vyhodili, hráči se zranili, měli jsme jen pět hráčů se stipendiem a bylo to těžké. Po prvním roce pak vyhodili další trenéry a sportovního ředitele. Takže kdybych tam zůstal, začínal bych s úplně novým týmem. A kdybych se rozhodl přestoupit na jinou školu, nemohl bych rok hrát. Byla to těžká volba. Na draftu byl předpoklad, že budu draftovaný někde mezi 15. až 20. místem. A to vypadalo dobře. Ale pak jsem byl draftovaný až jako jednačtyřicátý Orlandem. Takže je otázkou, jestli jsem udělal dobře, že jsem odešel, nebo jestli jsem měl na škole zůstat. První rok v NBA za Orlando byl dobrý. Jenže pak se to opakovalo a zas vyhodili trenéry a generálního manažera a skončil mi kontrakt, takže mě také vyhodili.

Takže to potvrzuje to, že i dobrý sportovec potřebuje mít v kariéře štěstí a potkávat ty správné lidi ve správný čas?

Stoprocentně to podepisuji. Být ve správné situaci je důležité. Zvláště když je vám 19 let jako mě tehdy. Každá maličkost mohla znamenat, že bych teď byl v úplně jiné situaci. Třeba můj spoluhráč ze střední školy Zach Collins byl draftovaný Portlandem a jeho první rok byl podobný tomu mému. Také moc nehrál, ale oni mu to pomohli zvládnout a teď je stále v NBA. Sám mi říká, že měl velké štěstí, že byl draftovaný zrovna Blazers. Pokud nejste zrovna jednička na draftu, tak potřebujete mít štěstí.

V NBA si nedostal potřebnou šanci ukázat, co v tobě je. Jak těžké pak bylo rozhodnutí jít hrát do Evropy?

Je to těžké. Pro rodiče to bylo tak, že buď budu hrát v NBA nebo dělat něco jiného. Hrát G-League nebyla možnost, natož pak jít hrát za oceán. Musel jsem změnit své rozpoložení mysli a uvědomit si, že jít hrát do Evropy není nic špatného. Německo má velkou ligu, teď jsem v Nymburce, což je také velký klub. Musel jsem prostě udělat krok zpět a říci si, že hlavní je, že stále hraji basketbal na profesionální úrovni. Chvíli to ale trvalo, než jsem si to uvědomil.

Máš nějaké sny, které si chceš ještě splnit? Nebo to teď bereš sezonu od sezony a uvidíš, jestli ti to přinese více štěstí?

Mým cílem je vrátit se do NBA. Pokud to nepůjde, tak hrát na co nejvyšší úrovni tady v Evropě. Stále se snažím najít tu správnou situaci, ve které budu moci ukázat, co ve mě je. Na škole jsem hrával úplně jiný basketbal, než jaký hraji teď, nebo jaký jsem musel hrát dva roky zpátky v G-League. Mít možnost hrát to, co chci, by mi mělo v mých snech pomoci. Stále se ale ještě učím, nacházím nové způsoby hry a stále se zlepšuji.

Máš pocit, že ti v kariéře komplikuje situaci tvá zlomená ruka? Že se možná někteří manažeři bojí tě kvůli tomu angažovat?

Doufám, že ne. Když procházíte procesem na draft, tak vás proklepne 20 až 30 doktorů, procházíte spousty vyšetřeními a nikdo mi neřekl, že bych měl s rukou problém a že by bylo třeba něco opravit. Když to nebyl problém pro lékaře NBA, tak věřím, že to nebude problém ani pro týmy a trenéry v Evropě. Rozhodně mě to nijak neomezuje a stále jsem schopný hrát i pravačkou.

Můžeš říci, jak se ti to zranění vlastně stalo?

Zlomil jsem si ruku ještě jako malé dítě. Jsem rodilý pravák, stále se podepisuji pravou rukou, ale sport jsem asi i kvůli tomu začal hrát levačkou. Pravačku jsme si zlomil jako tříletý. Rodiče mi vyprávěli, že jsem si hrál v posteli s míčem, ten mi spadl, a jak jsem se pro něj natahoval, tak jsem spadl na ruku. Nesrostlo mi to rovně.Ale jiné problémy s tím nemám. Jen kdyby byla soutěž o nejrovnější ruce, tak bych asi prohrál.

Mnoho lidí tvrdí, že v Americe a Evropě je rozdílný basketbal rozdílný. Souhlasíš s tím?

Určitě. Zrovna jsem se o tom bavil s Františkem Rylichem. V Americe je basketbal jednoduší. Je tam více prostoru na to se uvolnit, vystřelit, doskočit. To pro mě byl velký problém, když jsme přišel do Německa. V Americe, když jsem šel do souboje, tak jsem po prvním hitu buď vyhrál nebo prohrál. V Německu jsem dal hit a vzápětí jsem jich dostal několik, až mě vytlačili ze hry. Souboje jsou tu rozdílné a celkově je kolem bedny mnohem méně prostoru. Když pivot dostane míč, tak jsou kolem něj hned tři protihráči. V Americe je to většinou hra jeden na jednoho. Takže je to rozdílné. V Americe jsou hráči také lepší atleticky, skáčou vysoko, v Evropě zas mají hráči lepší dovednosti a umí opravdu dobře střílet.

Teď si v Nymburce. Je to hlavně kvůli tomu, že máš českého agenta Phillipa Paruna?

Těžko říci. Byl jsem v Polsku a po čtyřech dnech mi volal agent, že mě chce Nymburk a přesunul jsem se sem. Já byl nadšený, že mohu někde hrát.

Phillip Parun je také agentem Tomáše Satoranského, nejslavnějšího českého basketbalisty. Znáš ho?

S Tomášem Satoranským jsme se nepotkali. Před dvěma roky jsem nebyl spokojený se svým tehdejším agentem při Letní lize. A bylo tam spoustu agentů, kteří mi tvrdili, jak mě dostanou zpět do NBA a do lepší situace. A Phillip byl jedním z nich. Mluvil jsem asi se třemi nebo čtyřmi. Pak jsme se s přítelkyní potkali s Phillipem a líbilo se nám, jak byl upřímný a jaký měl pohled na to, kde bych měl být. Jít do toho s ním bylo nejlepší rozhodnutí.

Tvůj příchod do Česka přitáhl pozornost kvůli jménu, protože tvé příjmení zní stejně jako jméno opravdu slavné české fiktivní postavy Járy Cimrmana. Už si to zaregistroval?

Ne ne. O tomhle toho moc nevím. Ale zkusím si o tom něco zjistit.

Takže ani hráči o tomhle s tebou nežertovali?

Ne. Vůbec.

Máš nějaké koníčky?

Hodně hraju videohry. Také jsem dřív hodně četl a teď se k tomu snažím vrátit. A moje přítelkyně je také sportovec, hraje volejbal, takže ve volném čase spolu sportujeme.

V hrají videoher si přeborník. Dokonce máš takový speciální kufřík, ve kterém můžeš hrát playstation i v autobuse při zájezdech, že?

Ano. Je to kufr GAEMS. Koupila mi ho přítelkyně, protože hodně cestuji a rád si sebou beru playstation. Je to kufřík, který když otevřete, tak je tam obrazovka a dá se hrát kdekoli. Je to zábava.

Tady v týmu si asi lídrem mezi hráči, že?

Na sto procent. Můžete se zeptat kohokoli, není tu nikdo, kdo by mě porazil v jakékoli hře. Mohu si tak z nich dělat srandu.

Poslední zápas

sobota 23.1. - 17:00
Kooperativa NBL - 2020/2021
NH Ostrava
ERA Basketball Nymburk

Následující zápas

středa 27.1. - 18:00
Kooperativa NBL - 2020/2021
BK Opava
ERA Basketball Nymburk

Doporučené články

Titulární partner
Partneři