Jak se rodila výhra nad černohorským soupeřem?
Určitě ne lehce, Mornar Bar nemá špatný tým. Sledovali jsme jejich zápasy na videu a pokaždé se se soupeři tahali až do poslední čtvrtiny. Pak z nějakého důvodu vždycky odejdou, ale věděli jsme, že jsou silní a s individualitami na útočné polovině. Taky jsme ale věděli, že v obraně jsou trochu slabší. Škoda, že jsme se po slušném začátku nemohli pořádně dostat do tempa. Někteří kluci jako Vojta (Hruban), Boči (Jaromír Bohačík) a Hayden (Dalton) ale předvedli super výkony a podrželi nás.

Coby favorit jste ale splnili úlohu.
Každý si myslel, že jsme favoritem, ale soupeř tři čtvrtiny nehrál vůbec špatně. Vždycky jsme mu utekli na nějakých dvanáct bodů a on pak najednou trefil dvě, tři trojky, když jsme zaspali v obraně. A zase to bylo třeba jen o pět bodů. Rozhodovalo se až v posledních šesti minutách, kdy měla hra z naší strany úplně jinou úroveň. Nepolevili jsme, snažili jsme se pořád vytvářet tlak a chodit do rychlých protiútoků a na konci jsme sklidili úspěch.

Začátek jste ovšem měli skvostný, vedli jste až o osmnáct bodů.
Vidíte, a i přesto se soupeř dokázal dotáhnout. V ten moment jsme totiž zpomalili a začali hrát to, co chtěl soupeř: pomalou ofenzivu bez protiútoků, obranu bez tlaku... Viděli jste sami, že hráči, které měl Bar na perimetru, jsou schopni přes obránce rázem střílet trojky.

Už si zmiňoval Vojtěcha Hrubana, který nakonec nastřílel skvělých 28 bodů. Jak jeho výkon hodnotíš?
Od Vojty se něco takového čeká. Je to ryzí střelec, pokud má volno, musí zvednout. Dneska mu to padalo – a když jsme byli dole, dostal nás zpátky nahoru. Možná, že mu pomohlo i to, že si vzal na tréninky před utkáním v Kooperativa NBL balon z Ligy mistrů. Ví, co potřebuje: když porovnáte oba míče, každý má jinou váhu, každý se jinak drží. Na ruce pak máte jiný pocit, jenže střelec si míč musí osahat. Naštěstí máme bilanci 5-1, takže jak je vidět, s balony problémy nemáme.

Proměnil si dvě – pro sebe netypické – střely, včetně jedné smeče. Ta potěšila, co?
Nedával jsem své obvyklé střely, tak jsem proměnil aspoň ty "hnusné". (směje se) A smeč po sprintu... Trénuju to už od srpna, konečně jsem se k ní dostal. (směje se) Jsem rád, že jsem udělal radost klukům z lavičky, aspoň budou mít o čem mluvit. Přál bych si takto smečovat v každém zápase, aby se mi nezhoršoval výskok. Pokud si ho budu držet na určité úrovni a občas pro nějaké volné smeče bude prostor, nebudu se jim bránit.