„Pro tento post jsem k sobě potřeboval trenéra s unikátními schopnostmi, který dokáže skautovat hru soupeře, ale zároveň umí pracovat s hráči na hřišti. A proto jsem si vybral Juricu Žužu, který má velké zkušenosti jako hráč i jako trenér a navíc je skvělou osobností,“ řekl Sekulič, který měl při výběru svého asistenta hlavní slovo.
Žuža má za sebou bohatou hráčskou kariéru. Přes domácí Zadar se dostal do Řecka, kde působil i v euroligovém Panathinaikosu Atény pod legendárním koučem Željkem Obradovičem, se kterým získal řecký titul. „Právě v Panathinaikosu jsem se poprvé potkal se Sašou Sekuličem, když tam přijel navštívit svého kamaráda Jaku Lakoviče,“ vzpomínal Žuža.
„Loni jsme se spolu potkali, když byl na dovolené v Zadaru a dlouho jsme se spolu bavili. A teď mi před pár dny volal, že by pro mě měl práci. Mám velkou radost, že spolu budeme pracovat v Nymburce, což je klub, na který jsme slyšel jen chválu. Saša pracoval s mnoha skvělými trenéry a jsem rád, že se od něj budu moci přiučit a že budu moci do týmu přinést zas své hráčské zkušenosti a také zkušenosti z působení v Litvě, kde je basketbal náboženstvím,“ dodal Žuža.
Euroligu hrál také za Cibonu Záhřeb, s níž má dva chorvatské tituly. Působil i v Cedevitě, v Itálii za Rimini, na Ukrajině, v Turecku za Tofas Bursa a Trabzonspor a také v Kataru. Kariéru končil v roce 2016 v Litvě v dresu Lietkabelisu, kde následně působili jako asistent. Poté se přesunul do Klajpedy, kde byl tři roky asistentem, než převzal tým jako hlavní kouč.
Žuža si zamiloval basketbal díky otci, který byl velkým fanouškem Splitu, který v letech 1988-1991 dominoval v Evropě s týmem v čele s Tonim Kukočem. Sám pak začal hrát, ale pak se v Jugoslávii rozhořela válka, do které šel i jeho otec. S matkou museli odjet do bezpečnější zóny, když se pak vrátili, jejich vesnice poblíž Zadaru byla zničená. „Nezbylo nic. Museli jsme si náš život znovu vybudovat. Roky ve válce byly těžké, ale možná to mou generaci posílilo,“ vzpomínal Žuža v nedávném rozhovoru pro litevský deník Delfi.
V 16 letech se k basketbalu vrátil a krátce na to se dostal do národního týmu do 18 let, se kterým v roce 1996 vyhrál mistrovství Evropy. Postupně se dostal až do Panathinaikosu. „Nikdy nezapomenu na den, kdy mi volal agent, že mi nabízí smlouvu Panathinaikos. Bylo skvělé hrát pod Željkem Obradovičem. Od něj se toho můžete hodně naučit. Jak o hře, tak ale i o životě mimo hřiště. Byl jsem velmi ohromen tím, jak zdůrazňoval respekt. Výsledky mohou být dobré i špatné, ale hlavní je, aby panoval v týmu vzájemný respekt. Tato slova mě hodně zasáhla. Respekt k hráčům, soupeřům, trenérům, prostě ke všem.
O trenérské kariéře začal uvažovat v roce 2011, kdy hrál za ukrajinský Krivoj Rog Kryvbas pod Zvezdanem Mitrovičem, současným trenérem Monaka. „Začal jsem se od něj učit. Všímal jsem se více jeho příprav na zápasy a tréninky, analýzy, taktiku, jak nás vede v zápasech. Prostě jsem od té doby o koučování více přemýšlel,“ popisoval Žuža, který je dobrým přítelem i se srbským koučem Aleksandarem Džikičem, který působil jako asistent i v NBA v Minnesotě. „Je to můj skvělý přítel. Komunikujeme spolu skoro každý den. Mluvíme o basketbalu i o hráčích na trhu,“ prozradil Žuža, který je bratrancem Tomislava Zubčiče, chorvatského hráče, který čelil Nymburku v této sezoně Ligy mistrů v dresu Tofasu Bursa.
