Rozhovory

STUDIO LIVE - PAVEL PUMPRLA

16. 4. 2020

Do studia Basketball Nymburk Live dorazil také kapitán Pavel Pumprla. V hodinovém rozhovoru se s námi podělil o své názory na krizi Covid-19, zavzpomínal na svou blízkou i vzdálenou "smečařskou" minulost a také naznačil něco kolem své budoucnosti v klubu i reprezentaci.

O karanténě …

Pro nás, co se nám blíží konec hráčské kariéry, je to taková zkouška, jak to může vypadat po tom dni, kdy skončíme s kariérou. Sice mi basketbal zase tolik nechybí, protože mám na novém domě spoustu práce. Ale pokud člověk přijde do šatny, která se zatím přeměnila na studio, je trochu zvláštní pocit. Doufám, že se sem ještě v letošní sezoně na pár tréninků vrátíme. Teď je ze mě hlavně dřevorubec, protože nám na zahradě padlo pár stromů, tak je musím zpracovat. A taky pomalu po měsíci končíme vybalování po přestěhování.

O basketbalové roušce …

To je práce milované manželky. Ta šila už dříve, než vznikla inciativa „Roušky šije celé Česko“. Moje první cesty z izolace byly na poštu rozeslat roušky příbuzným. Na tu moji basketbalovou vzala manželka látku pro našeho malého. Díky své profesi (stomatologie) má s rouškami zkušenosti, zkoušela různé střihy, co nám bude nejvíce vyhovovat. Celkem udělala asi 50 roušek.

Španělsko a koronavirus …

Sleduji to z povzdálí a přemýšlím, komu všemu bych tam měl zavolat. Ale nechci, aby o tom museli mluvit, protože to je pro ně téma asi všech hovorů, protože tam je situace horší než u nás. Ale s pár spoluhráči z Obradoira jsem si psal. Teď třeba s Maxi Kleberem, který teď hraje NBA v Dallasu. Ten je ale pandemie docela zvládnutá. To Španělé nejsou velcí „řešiči“. V době, kdy se tady nosily roušky, oni byli na pláži, spousta lidí kolem nich… Teď už mám ale pocit, že pochopili, že jde do tuhého a musí změnit svoje návyky. My si v Čechách také rádi posedíme na zahrádkách, ale oni takhle sedí od snídaně do večeře. Proto si myslím, že jim to dělá velké problémy. Nám lidé z Obradoira přirostli k srdci. manželka si s nimi píše asi ještě více než já.

O angažmá ve Španělsku …

Když nazrál čas poprvé odejít z Česka do ciziny, měl jsem na stole dvě nabídky. Jedna z Ruska a druhá ze Španělska. Ruská byla dvojnásobně finančně zajímavější. Musel jsem se rozhodnout hned. Projížděl jsem oba týmy a města a projížděl jsem si rozpis zápasů obou týmů. Když jsem viděl dvojzápas před Vánoci - Real Madrid doma a Barcelona venku, bylo rozhodnuto. Zápasy s takovými velikány mě prostě lákaly. Když jsem tam pak hrál, několikrát se mi zdálo, že jsem zpátky v Nymburce. Nebyla to vyloženě noční můra, ale v ten čas jsem jít zpátky nechtěl. Po čase to ale naopak dávalo největší smysl. Vznikla Liga mistrů, byli tu kluci z nároďáku, taky jsme se chtěli vrátit kvůli dětem a usadit se. Šel jsem po jistotě, chtěl jsem mít smlouvu na delší dobu. Je asi nasnadě, že se mi o Nymburku špatné sny už nezdají.

Jak by si Nymburk vedl ve španělské lize …

O tom jsme se často dohadovali s trenérem Ginzburgem v době, kdy jsem byl ve Španělsku. On říkal, že by Nymburk hrál play-off každý rok. To jsem mu, i s láskou v srdci k Nymburku, rozmlouval a říkal, že bychom hráli o udržení… Ano, většina zápasů v evropských pohárech proti družstvům ze Španělska, byly odehrány důstojně. S letošním mužstvem, bychom klidně mohli hrát střed tabulky.

O Lize mistrů …

Měli jsme blízko k tomu moci se pomstít AEK za vyřazení před dvěma roky. Pro mě to tehdy bylo těžší než pro ostatní, a moc jsem jim to chtěl vrátit. Těšil jsem se na tenhle souboj hodně, dařilo se nám, vyhráli jsme skupinu, byli jsme našlápnutí a chtěli jsme dosáhnout na finálovou čtyřku. Ale přišlo tohle. Teď je otázkou, co se bude dít. Pokud platí varianta se závěrečným turnajem v září, tak to má pro mě velkou pachuť. Bude to jenom nějaký předsezonní turnaj, něco jako interkontinentální pohár nebo superpohár. Nikdy jsem něco takového nehrál. Bude to hrát nově složený tým. U nás snad půlka týmu zůstane. Ne, že bychom nechtěli turnaj vyhrát, ale není to zakončení, jaké jsme si představovali. Na druhou stranu je lepší soutěž dohrát, než to nechat useknuté. Teoreticky jsme měli šanci být vyhlášeni vítězi za to, že jsme podle výsledků byli nejlepší tým ze všech dvaatřiceti. Na papíře by to vypadalo hezky, ale asi málokdo z nás by to ocenil. Lepší je to dohrát na hřišti, ovšem s pachutí toho, že to bude hrát jiný tým.

O smečování …

I když mi to v mládí skákalo pěkně, do soutěže o smečování bych se dnes už nehlásil. Leda, že by byla na jeden pokus. Dneska už bych nepředvedl něco, co by zvedlo diváky ze sedadel. V roce 2009 jsem sice svedl ve smečování vyrovnanou bitvu i s Tomášem Satoranským, ale teď už stagnuji a pomalu jdu dolů. Tomáš slibuje, že zasmečuje v 35 letech pod nohou. Na to se přijdu podívat, protože v tom věku tomu nevěřím ani u něj. Já už každou smeč cítím v kolenou.

O chemii v týmu …

Těžko se to hodnotí. Nám ani vloni nepřipadalo, že by to neklapalo. Zevnitř to vypadá jinak. Určitě je pohoda v šatně závislá od toho, jak se týmu daří. Letos přišli mladí kluci a lépe zapadli. O to větší škoda, že jsme si toho neužili delší dobu.

Šestka na dresu …

Protože tohle číslo mám rád. Když jsem pak jednou měnil tým, volil jsem šestku, proto se stejným číslem hrála i manželka, já se ji chtěl zalíbit. A taky jsem se narodil v červnu. V poslední době je to u nás v rodině nejoblíbenější číslo .

O loňském MS …

Na zápasy jsem se ze záznamu ještě nedíval, snad jen na sestřih nejlepších akcí nebo na plese, co pro moje loučení s reprezentací kluci připravili. Možná jsem měl i trochu strach, abych si nezkazil ty krásné pocity, které ve mně zůstaly. Proto od jisté doby nesleduji ani svoje zápasy. Sám sobě se tolik nelíbím. Každopádně šampionát přinesl řadu velkých zážitků. Pokub bych mohl vybrat jeden moment, tak vyběhnout jako kapitán první k prvnímu zápasu proti USA už před zaplněným hledištěm. Na druhu stranu na mě doléhalo dlouhodobé odloučení od rodiny. S manželkou za těch 15 let, co se známe, jsme byli od sebe maximálně 14 dní a teď to bylo více než měsíc. Dcera Kája šla poprvé do školy a já při tom nemohl být. Taky jsem už přemýšlel o ukončení kariéry … Byla to velká horská dráha emocí.

Konec v reprezentaci …

Když se objevila varianta, že se zruší kvalifikace a reprezentace postoupí přímo na olympiádu, tak jsem si říkal, že tohle jsem si nezasloužil. A když jsem si teď volal s trenérem Ginzburgem, tak jsem mu říkal: Víš co mě nejvíce štve. Že jsem skončil v repre, abych měl volné léto s rodinou. A teď ho mají všichni. Původně byl plán, že mě teď čeká poslední sezona, ale není to nikde vepsané do kamene a uvidíme, co bude. Nedělám nějaký poslední tanec, jak se to dělal v NBA Dwyane Wade. Když by mi to dávalo smysl, tak bych se rád loučil na domácím mistrovství Evropy, teď ho o rok posunuli, tak uvidíme. Teď nedokážu odhadnout, jak budu za dva roky vypadat na hřišti. Nechávám to otevřené.

Poslední zápas

sobota 19.9. - 18:00
Kooperativa NBL - 2020/2021
BK Olomoucko
ERA Basketball Nymburk

Následující zápas

středa 23.9. - 18:45
Kooperativa NBL - 2020/2021
BK JIP Pardubice
ERA Basketball Nymburk

Doporučené články

Titulární partner
Partneři